Do roku 1848 tu nebylo takřka nic. Pouze vozová cesta v jinak téměř nedotčeném údolí řeky Svitavy a nekonečné lesy plné údolíček a hřbítků v okolí. Pak prorazila z obou stran kopce železnice a mezi dvěma tunely byla zbudována malá zastávka Babice nad Svitavou (Babitz). I ta byla na dlouho jediným osamělým domem na dně hlubokého údolí - vlak vyjel z tunelu, zastavil (nebo taky ne) a zase v tunelu zmizel. Nic víc. Poněkud zvláštní místo téměř úplně mimo civilizaci - až do dvacátých let (po malé epizodě v roce 1913, která místní kraj opatřila rovněž nejednou úžasnou stavbou), kdy bylo pravděpodobně právě díky své odlehlosti a čisté přírodě v okolí vybráno pro stavbu plicního sanatoria (na tomto místě mě vždy v úvahách napadá, jak šlo dohromady léčení plicních chorob s oblaky sazí z parních lokomotiv, nicméně obávám se, že tato otázka už zůstane navždy nezodpovězená).
Nejen váleční veteráni přijížděli do lesů mezi Adamovem a Bílovicemi, aby zde bojovali a žel často také podléhali v boji s jednou z nejzákeřnějších chorob před příchodem antibiotik - tuberkulózou. Příjemné prostředí adamovských lesů, na jaře křehce zelených, v létě stinných, na podzim prodchnutých všemi barvami a v zimě bezmála horských tak kontrastovalo se stálou přítomností smrti ve zdech velkolepě pojaté budovy. Čtyři patra pokojů a páté služební doplňovala prostorná jídelna s panoramatickým oknem obráceným do údolí a terasa, na které mohli léčenci ústavu protahovat svá těla i plíce po celý rok. Těm, kteří už cvičit nemohli, však musel posloužit kyslík z tlakových nádob v přízemí.
Pamatuji si, že jsem jako dítě vídával u babické zastávky na lucerně plechovou šipku s nápisem TRN, který ukazoval cestu k léčebně tuberkulózně respiračních nemocí, přestože již v 80. letech byla tuberkulóza dávnou minulostí. Sám akronym TRN vyvolával pocit něčeho bolestného a nepříjemného. Později se trojpísmenná zkratka změnila na LDN, v léčebně se ovšem léčilo a umíralo dál až do roku 2011, kdy byla z iniciativy hasičského záchranného sboru uzavřena pro svoji nedostatečnou požární odolnost. Hasičský sbor budovu tedy nezachránil, ba spíše přiblížil neveselému osudu. A zdá se, že ji zatím nezachrání ani nikdo jiný. Tajemná stavba v lesích zůstává v majetku Fakultní nemocnice v Brně, která ji nabízí ostatním státním institucím, zatím ale bez většího zájmu. A tak tu mohutná stavba stojí prázdná a ztichlá, zapadaná sněhem a listím, a jen když fouká vítr, zdá se, že přes rámy starých oken, skulinami v podlahách, výtahových šachtách a trámovím krovů přichází pravidelně na návštěvu duše všech, pro které se stala babická léčebna branou, jíž opustili tento svět.
Dříve, než čtenáře pozvu na stručnou fotoexkurzi, musím ještě varovat každého, kdo by se chtěl do léčebny vydat na vlastní pěst bez doprovodu někoho oprávněného. Přes svoji opuštěnost je budova stále hlídána a zabezpečena kamerami, nezvaní hosté tak budou velice rychle zadrženi bílovickou obecní policií, do jejíž kompetence budova spadá. Nepokoušejte se proto v žádném případě do budovy nelegálně proniknout!
 | | Zvenčí vypadá omšelá budova hrůzostrašně. V oknech je věčně tma. |
|
|
 | | Zezadu připomíná nemocnice velkoměstskou zástavbu na sebe namačkaných domů. Schůdky na střeše působí přímo stínadelsky. |
|
 | | Prohlídku začínáme zgruntu. Další přírůstek do mé sbírky interiérů zaměstnaneckých skříněk (šatna údržbáře). |
|
 | | Z dílny jako by odešli pracovníci před hodinou. V ledničce je dokonce ještě nedojezené jídlo. |
|
 | | Tady byla nejspíš prádelna. Budova mírně zavlhá, ale jinak je vcelku ve výborném stavu. |
|
 | | Dveře, kterými se vcházelo dovnitř, ven už však často ne. |
|
 | | Stísněný prostor zadního schodiště ze sklepa má svůj půvab. Tudy chodili kuchaři pro zásoby - budova měla rozlehlá skladiště potravin. |
|
 | | Léčebna je dnes vyklizená až na několik pozůstatků. Jedním z nich je historický rentgen (velvo nahoře ovládací panel). |
|
 | | Velkolepá kuchyně je z části demontována, nepostrádá však nic ze svého půvabu. Jaké to asi bylo, vařit pacintům zde hluboko v lesích? |
|
 | | A to už je mrazírna, strádající nyní vlhkem a změnami teplot. Jaké by to bylo, kdyby teď někdo zabouchl dveře a spustil chlazení? |
|
 | | Budova svým městským stylem naprosto nezapadá do okolního lesa. Opuštěná, strašidelná, tajemná… |
|
 | | Nejzajímavějším fasádním prvkem je bezesporu panoramatické okno refektáře obrácené do údolí. |
|
 | | Podle vzpomínek našeho průvodce vycházeli léčenci dnes již zazděnými dveřmi na terasu před jídelnou (kterou jsme překřtili na refektorář), aby na slunci a čerstvém vzduchu prováděli prostná cvičení. |
|
 | | Caravaggiovské pohledy do někdejšíh ošetřoven jsou působivé. |
|
 | | Pan inženýr architekt v místnosti, kde společně patrně sídlili asistentka primáře a server. |
|
 | | Ještě jednou kazetový strop a okno refektoráře s výhledem na řeku Svitavu, zastávku Babice a tunel. Jako bychom ozvěnou slyšeli z rohů místnosti zaléhat šum řeči pacientů, který se tu lomí mezi špaletami už po desítky let. |
|
 | | Západní polovina hlavní chodby ve 2. poschodí. Ročně léčebnou prošlo několik set pacientů. |
|
 | | Koupelny prošly rekonstrukcí nedlouho před zrušením léčebny. Kvalitou předčí domácí lazebny leckoho z nás. |
|
 | | Také místnosti vodoléčby jsou zbrusu nově vybaveny. Přístroje a osvětlení však již slouží pacientům jinde. |
|
 | | Okna okolo dveří do pokojů sloužila k prosvětlení centrální chodby při zachování příjemné míry soukromí pacientů. |
|
 | | Firma J. Lichtenstern působila v Brně pravděpodobně již od 19. století. Jako specialisté na dlažby zanechali stopu v podobě této mosazné cedulky na mnoha budovách v Brně a okolí (žst Adamov, činžovní dům Soukenická 2 Brno aj.). Firma přežila 2. světovou válku a v roce 1948 byla znárodněna. |
|
 | | V nejvyšším patře se prvorepublikový charakter budovy vytrácí přebit vestavbami z konce století. Prosluněné terasy se skleněnou střechou vyvolávají pocit zapomenutých výšin mezi střechami a vikýři. |
|
 | | Toto je výhled z chemické laboratoře. Věřím, že jej někdejším zaměstnancům musí chemici pracující třeba v bohunickém kampusu docela závidět. |
|
 | | A to už je samotná laboratoř. Prosvětlená, s výhledem na všechny strany do lesů. |
|
 | | Mezi střechami několika křídel budovy se ukrývá malý dvorek. Úplně jiný svět než dole na zemi. Sem můžou jen ptáci - člověk si připadá jako hlavní hrdina Machinaria, když vyšplhal přes všechna schodiště, šachty a výtahy do nejvyšší věže. |
|
 | | Prohlídku zakončujeme návštěvou strojovny výtahu, kterou jsme obdivovali při prvních pohledech zdola. Popřejme budově léčebny šťastný osud! |
|
Související články: | | Téma:
Architektura, pátračství
Architektura, to nejsou jen íonské a dórské sloupy, ale taky sloupy korinthské - a kromě nich tisíce nápadných a nebo skoro neviditelných prvků staveb. Nejde j… | | Téma:
Adamov
Nenapodobitelné město, formované průmyslovým závodem ve stísněných podmínkách člnitého terénu na západním okaji Moravského krasu. Ze dna hlubokého údolí se… | | Článek:
Pískový lom v Černovicích
23. 4. 2013 |
|
